Ještírci a Bedna 2004


Přestože jsme si přáli opak, po většinu našeho putování lilo jako z konve. Shodli jsme se, že déšť na nás seslal Aštar a spol., aby naše loga nebyla pod pláštěnkami vidět. Ale tím nám rozhodně nemohl zkazit radost ze hry.

začátek

16.40
Poté, co se náš ještě neúplný tým sešel na Hradčanské, jsme dorazili na "ten písčitý bazmek" na letenské pláni. Kolem nás sedí dvě či tři usmívající se skupinky a banda fotbalistů prohání svůj míč. Nemůžeme se dočkat.

začátek2

17.10
Kolem nás procházejí stovky lidí. Jsem až překvapena, kolik je mezi nimi známých tváří. Zakazuji ostatním členům svého týmu používat slovo "bazmek" pod hrozbou uškrcení. Kupodivu to celkem zabírá.

balónky

17.17
V dáli se objevuje šňůra barevných balónků. Věrna radě "nejprve zkus morseovku" během chvilky odečítám slovo METRONOM. Vyrážíme na první stanoviště, stejně jako tisíc dalších lidí. Skejťáci jsou z toho evidentně otrávení - zejména když zjišťují, že místo abychom si zas dali odchod, ometáme se tam pořád kolem dokola a, světe div se, opisujeme si čísla na lampách. Díky několika dezinformacím jsme první šifru nerozluštili úplně snadno, ale po záměně všech L za I a použití Googlu vyrážíme k Písecké bráně.

asi 20.00
V mírném dešti dorážíme na třetí stanoviště, ještě mírně otrávěni druhou šifrou. Ta třetí je fakt bonbónek - několik vrstev písmen na sobě. Sedíme na zámeckých schodech, ale déšť nám znemožňuje obkreslovat písmenka na zvlhlé fólie. Nakonec to balíme a míříme do McDonalda na Malostranském náměstí, zejména proto, že se objevil nápad zkusit ty vrstvy odečíst v GIMPu a ten slejvák by eowyn opravdu neprospěl. Bohužel se nám to příliš nedaří - z bílé se nestává černá, ale šedivá, z černé, světe div se, také. Vztekám se, že ve windowsím malování by to bylo snazší, ale čest mi nedovoluje to zkusit. Řešení tak nakonec získává druhá část týmu analogově.

22.00
Motáme se po Kampě a hledáme čtvrté stanoviště. Mapy jsou nám nanic, výpočetní technika opět zklamala, ale nakonec se zadařilo. Usedáme pod most, kde k nám dochází dosud chybějící členka týmu, Zuzanka. Kolem se to hemží nejen našimi týmy, ale i poněkud překvapenými turisty. Jeden z nich se nás pod průhlednou záminkou zapálení doutníku přichází zeptat, co se děje a nespokojen s odpovědí "just a kind of competition" si nechává podrobně popsat, o co jde. Přeje nám hodně štěstí - úspěšně, protože Etheniel přichází na řešení. Vyrážíme ke Kinského zahradě.

pexeso

23.50
U inkriminovaných vrat se nachází dav lidí a poslední, již značně rozmoklá kopie šifry. Bohužel jde o pexeso, které je třeba rozstříhat, takže část týmu čeká na organizátory. S Štěpánem a Hynkem zatím míříme do KFC u Anděla - čeká tam na nás teplo, jídlo a Access Point (ten seznam priorit mám opravdu výjimečně nastavený takto). Stahujeme fotografii šifry do počítače, prohlížíme na displeji a když kolegové přinášejí papírovou verzi, již máme leccos rozmyšleno. Šoupeme papírky po stole jak vzteklí a bavíme se hysterií týmu od sousedního stolu - kdykoliv jdeme kolem, vrhají svá těla nad pracovní plochu, abychom náhodou něco nezahlédli. Čas od času se na nás přicházejí podívat a hulákají "máte to úplně blbě!" Odcházíme poměrně brzy, zatímco oni se ještě k výsledku evidentně ani neblíží.

01.30
Kašna u Tančícího domu spíš připomíná kanál vystupující nad povrch, ale šestou šifru tam nacházíme hladce. Pokračujeme do Yukonu. Etheniel zezačátku plaší, že jsme se nepodívali na jeden odkaz v Bednářských listech - tahám tedy deset minut dvoumegový .doc po GPRS, proklínám Bednáře za jejich vztah k otevřeným formátům a když OpenOffice vydává své tajemství, zjišťuji, že text nám opravdu k ničemu není. Etheniel mezitím přichází na řešení - neuvěřitelně rychle, na to, že většina těch, co jsme potkali, tu průměrně po třech hodinách použila svou nápovědu.

podchod

03.04
Vyrážíme v narvané tramvaji na Nádraží Modřany - pár náhodných spolucestujících dost zaráží dav lidí, který o půl čtvrté ráno vystupuje uprostřed pustiny. Sedmou šifru jsme našli rychle, pak ale přišla krize. Sedíme v podchodu již hodiny a nemáme žádný nápad. Čas od času se kolem nás zvedne někdo s hromovým řevem "KURVA, to je blbý." Etheniel trvá na nápovědě, nám se ale daří ho přehlasovat. Po třech hodinách si konečně vyslechneme "otazníkovou teorii" a pak už je to k řešení jenom krok. Ono šlo o řady písmen, které se měly doplnit! Obojetné souhlásky pozpátku ani Fibonacciho řada (aabceh ?) nedělají problémy, zato když v (cdefggaagaag?) rozpoznávám Kočka leze dírou, dostávám záchvat smíchu. Ten se stupňuje, když Štěpán v (kdmkdmvhplbšp?) objevuje naši hymnu, Etheniel kope do zdi. Vyrážíme pro osmou šifru.

osmá šifra

07.30
Sedíme na břehu řeky, proháníme písmenného hada počítačem, šoupeme sem a tam a vůbec nás to nebaví. Etheniel jde domů a já nakonec se souhlasem ostatních volám nápovědu. Povoluji používat slovo bazmek.

Postupujeme kamenitou cestičkou podél trati a přemýšlíme, jak tohle projdou kolegové vozíčkáři. Jdeme nejméně půl hodiny, nakonec nacházíme dlouho očekávané kipu. Usínáme nad ním hodinu a půl.

09.35
Vyrážíme autobusem k civilizaci. Původně jsme chtěli dojet do cíle, ale chybí nám síla a vůle. Loučíme se nejprve s Hynkem, od I.P.Pavlova už cestuji metrem sama. Kupodivu mě nic nepřejelo a v pořádku dorážím domů, kde po vykoupání a jídle padám do postele.

12.15
Napůl poslepu čtu SMS od Hynka, v které popisuje, jak vyluštil kipu. Tluču se do hlavy - dvě hodiny binárních operací byly zbytečné!
Usínám...

19.35
Odpoledne strávené v mrákotném spánku je za mnou, Etheniel zveřejňuje fotky (díky) - a ke zveřejnění tohoto textu už zbývá jen tak málo. Někdo ho musí napsat .o)

Back...