Bedna Online


Tak nakonec se zdá, že letošní Bedna bude poctěna mou přítomností - našemu úžasnému týmu se za pět minut dvanáct (eh, v jednu a pět) podařilo kvalifikovat. Nebylo to vůbec snadné, protože rozptýleni po celé matičce měst jsme koordinovali svůj postup pomocí irc.

Možná vás bude zajímat, jak jsem k tomu vlastně přišla - inu, jako Panna Maria k děťátku. Způsob, jakým se prezentuji tady na svém webu v jeho čtenářích evidentně vyvolává představu, že jsem takřka prototypem ideálního účastníka - a tak se mi letos ozvalo nemálo lidí, lákajících mě do svých týmu. Prvním z nich byl Etheniel.

Náš tým jménem Ještírci (long live Ivo A. Bedna, pardon, Benda) má teoreticky takřka ideální složení - jsem v něm jediná poznamenaná matfyzem, zbytek členstva tvoří studenti Budějárny. Každý jsme dobrý trochu v něčem jiném, a tak bychom se měli skvěle doplňovat. Postupem času se ukázalo, že to funguje.

Letošní kvalifikační úloha se svým tvůrcům vskutku podařila - už na první pohled mi bylo jasné, že něco takového bych nechtěla programovat. (Ale možná to přesto zkusím, čeká mě neštěstí jménem zápočtový program.) V podstatě šlo o jakýsi trojrozměrný Mastermind (nebo Logik, jak chcete). Zadána byla čtvercová síť 3x3, v ní čísla 0-9 libovolně se opakující. Cílem bylo samozřejmě uhodnout jaká - měli jsme na to dvanáct tipů, pokaždé jsme se dozvěděli, kolik čísel je na správné pozici, kolik se jich liší o jedno políčko a kolik o dvě. Pokud jsme to během dvanácti pokusů nestihli, čísla byla zamíchána a jelo se znovu. Na první pohled něco strašně jednoduchého. Ale mnohem hůře se daří, když je večer, ospalost pomalu získává nadvládu nad posledními zbytky racionality - a není se s kým poradit. Z povahy úlohy bohužel vyplývalo, že ji vždy může řešit jen jeden z nás. Uvědomila jsem si, že jsme udělali první chybu - měli jsme se domluvit a sejít.

Po takřka třech hodinách jsem pochopila, že tudy cesta nevede - leč naštěstí jsme dostali s Ethenielem nápad, zachránilo nás irc. Během chvíle byl zřízen kanál #bedna a úlohu jsme najednou řešili synchronizovaně, takřka v kompletním složení. Když jsme skončili, měla jsem za sebou pět hodin zběsilého kombinování - a pocit blaženosti plně srovnatelný s pocity po zkoušce z analýzy.

Jsem na nás pyšná - zatímco třeba na koleji se řešilo hromadně, my jsme si dokázali poradit i v bojových podmínkách. Ten večer se nepodobal ničemu, co jsem dosud znala (jen jsem překvapivě často vzpomínala na film Kostka) - pokud snad chcete zkusit nasát jeho atmosféru, přikládám závěr našich nočních rozprav nad čísílky.

Back...