Pomocná škola a Bedna 2005


Narozdíl od loňského ročníku jsem letos neměla v týmu žádného fotografa, takže se budete muset obejít bez veselých obrázků. Možná vás ale popis našeho (zase nedokončeného) putování pobaví i tak, zvlášť pokud jste se také účastnili.

Jak už jsem se jednou zmiňovala, členové mého týmu se předem vzájemně neznali. Poprvé jsme se sešli v nekompletním složení na kvalifikaci, podruhé všichni až přímo v akci. Bavili jsme se už od samého začátku, kdy bylo třeba vybrat nejinteligentnějšího a nejzdatnějšího člena týmu a poslat ho pro první šifru. Martina celkem správně usoudila, že zdatnost není požadována náhodou, takže jsme vyslali na start matějčíka. Vyplatilo se to. Mezitím jsme se váleli na trávníku a čekali. Vedle nás se povalovala Zemljanka a Felix mě poprvé odrovnal svou otázkou: "Kdo je ta holka, co vypadá jak tvoje hubenější sestra? Maskáče, dráty ve vlasech..."

První šifru jsme vyřešili za pomoci výpočetní techniky - matějčík psal skript v Pythonu, Milan vytvářel program v Delphi, Felix použil hrubou sílu, já o něco méně hrubou sílu a Martina už byla blízko rekurentnímu vyjádření, když byl matějčík hotový. Na druhé nebylo co řešit - matějčík s Felixem se proběhli, zatímco zbytek týmu si hrál s kostkou.

U třetí šifry se poprvé projevilo, že jsme sice šikovní, ale nezkušení a pomalí. Seděli jsme u McDonalda a než jsme se dobrali k řešení, uplynulo pár hodin a nevím jak ostatní, ale já jsem si během té doby stihla totálně přeplácat žaludek. Že jde o asociace bylo jasné, jenomže se dalo jaksi asociovat cokolov s čímkoliv. Povedlo se nám dát dohromady jednoznačně na sebe navazující kruh, který se řešení nijak nepodobal. Cesta ke správnému řešení mě napadla až na záchodě, kdy mi při prvním šplouchnutí vyvstala v hlavě jednak pětice slov, jednak uvědomění, že původní písmenka byla řazená podle abecedy. Geniální. A hurá dál.

Ze čtvrté šifry jsme okamžitě vykoukali Karlův most a zamířili jsme tam, protože jsme usoudili, že ten nápis vespod bude mít něco společného s tamními sochami. Jak moc jsme se mýlili, to se ukázalo až ve chvíli, kdy Milan přestal přičítat k nápisu jako periodický klíč řetězec "karluvmost" a spokojil se s prostým "most." Honem pryč. Do kopce.

Pětka byla jednoznačně nejhezčí šifra, kterou jsem zatím na Bedně viděla. Spousta náhodně vypadajících slov, velká písmenka... vymýšleli jsme ledacos. Snažili jsme se v různě nasměrovaných slovech hledat názvy ulic, přikládat je na mapu - a ono to k naší velké smůle občas vypadalo, jako že to odpovídá. Rovné čáry jsem tam našla až po dlouhé době, kulaté věci někoho dalšího napadly ještě později. Vyluštili jsme to opravdu v poslední chvíli - takto mě místo usínání čekal pochod na Petřín a šestá šifra, kterou jsme vyluštili opravdu jen tak mimochodem.

Vlastně jsem se ještě skoro vůbec nezmínila o kostce. Na startu dostalo každé družstvo jeden exemplář mého oblíbeného hlavolamu Soma Cube. (Oblíbila jsem si ho, když jsem ho vyhrála na mistrovství juniorů go v Rumunsku a po víc než den trvající zpáteční cestu mi byl takřka jedinou zábavou.) Z hlavolamu lze složit krychli 240 různými způsoby, po nás se chtělo najít pět řešení splňujících konkrétní požadavky Bednářů. Zezačátku nám to šlo jak psovi pastva, ale nakonec se k mistrovství ve skládání dopracoval matějčík. Poslední kostičky skládal kratší dobu než pět minut. A sedmá šifra tak byla hračkou. Celkové zpoždění se ale stejně projevilo - k osmé jsme bohužel dorazili, když začínalo svítat.

Existuje jedna písnička, kterou z celé duše nenávidím. Jmenuje se Duhová víla a k mé velké smůle patří mezi Králíčkovy nejoblíbenější. Dokonce až tak, že si ji ten úchyl nastavil na svém telefonu jako vyzvánění. Barevná písmenka a slova "koukej, kapky se koulí..." mě skoro přesvědčila o tom, že ten opičák Bednáře zná a uplatil je, aby mi to udělali naschvál. Přílišná znalost této skladby (měla jsem dokonce půjčený Králíčkův telefon a pouštěla ji z něj zbytku týmu pro potěšení) nám ale nakonec spíš uškodila. Postup vedoucí ke správnému řešení mě totiž napadl hned na začátku, ale udělala jsem v ospalosti dvě chyby za sebou. A pak už přišla neskutečná duševní onanie. 87 znaků písničky nás dost mátlo - duha má přece sedm barev a 87 je prvočíslo. Ale když se z textu vyškrtá část, kterou zpívá ten chlap, zůstane jen 77 písmen! To je dělitelné sedmi, v tom přece něco bude! No, nebylo... ale ranní zoufalství se začalo projevovat. Nejprve jsme seděli v parku, kde jsme šifru našli. Když nás přestalo bavit válet se v psích exkrementech, vyrazili jsme do nonstop mexického občersvení v Revoluční posnídat. Burrito zde dalo Felixovi sílu najít správné řešení, a tak jsme se kolem sedmé s jazykem na vestě vydrápali ke kyvadlu a deváté šífře. Usadili jsme se na betonu kousek vedle týmu Crazy, jehož členem byl jeden můj kolega. Dozvěděli jsme se od nich, že tam sedí už x (doplňte nějaké ohromující číslo) hodin a stále nic. Po chvíli zavolali nápovědu a vyrazili dál.

I nás štěstí opustilo, a tak jsme kolem deváté volali nápovědu. A u desítky jsme zcela bezprecedentně usnuli - pod duby ve Stromovce bylo zkrátka blaze. Kolem půl jedenácté jsme se rozloučili s Felixem a došli se podívat do cíle na řešení. Jediným týmem, který v tu chvíli došel, byla Ho-Wa-Da - tak aspoň někdo neudělal SUSE ostudu .o)

Chtěla bych poděkovat celé Pomocné škole za to, jak dobře se mi s nimi putovalo. Potom Bednářům za to, jak hezké a hnusně těžké to letos bylo. Tak zas za rok...

Back...